Trojúhelník vztahu

Když se rozpadlo moje manželství, trpěl jsem jako zvíře. S mojí manželkou jsem žili společně 11 let, zhruba po 8 letech jsme se brali a měli syna Jonáše. Manželka si našla nového partnera, který moje místo nahradil během "pauzy", kterou jsme si dávali. To jsem ale ještě netušil, že nejde o pauzu, ale spíš o způsob, jak mě vystěhovat z domu, který jsem postavil. Bylo mi na nic. Ani ne proto, že ze mě udělala manželka paroháče, ale hlavně kvůli tomu, co bude s Jonášem.

Na rozvod a úpravu péče jsem přistoupil. Snažil jsem se, abych udržel klid a Jonáše mohl vídat co nejčastěji. Vycházel jsem z toho, že bývalá manželka si zvolila jiného partnera a že s tím nic neudělám. Popravdě jsem už ani nechtěl, náš vztah byl spíš technický. Už se mi ani nechtělo s manželkou spát, všechno bylo takové vyšeptané. Soustředil jsem se vlastně poslední roky víc a víc na Jonáše, asi proto se i náš vztah rozpadnul. Během manželství se vyskytovalo dost hádek, obviňování bylo poslední roky na denním pořádku. Domů jsem se fakt netěšil, těšil jsem se jenom na Jonáše. Je prostě smyslem mýho života.

Pár let jsem žil sám a s Jonášem jsme byli spolu docela často. Trávili jsme spolu hodně času, jen my dva. O nějaké vztahy jsem se pokoušel. Vždycky ale vadilo, že Jonáše mám a hlavně jak moc se na něj soustředím. Je pravda, že v tu dobu šlo všechno stranou. Jonášovi byly 4 roky a já jsem prostě věděl, že mě potřebuje. Nakonec jsem si řekl, že prostě teď není asi vhodná doba na nějaký další vztah. Začal jsem si taky myslet, že všechny holky jsou prostě stejné. Všechny se hádají, všechny mají pořád s něčím problém. Nechtěl jsem stejný vztah jako s bývalou manželkou. Hledal jsem klid a harmonii. Znělo mi to čím dál tím víc jako scifi.

Když Jonášovi bylo 8, začalo se mi zdát, že už je samostatnější. Nepotřeboval mě tolik a já si říkal, že nechci být už sám. Chci svůj život prožít v páru. A tak jsem hledal. Když se mi cokoliv malého na holce nezdálo, nepokračoval jsem v randění. Nechtěl jsem k Jonášovi přivést jen tak někoho. Chtěl jsem si být opravdu jistý, že moje nová holka bude dobrej člověk a že to mezi námi bude mít cenu. A našel jsem! Jana měla z předchozího vztahu jedno dítě. Bylo vidět, že soužití bude fungovat. Po čase jsme děti seznámili a začali společně trávit víkendy.

V tu dobu se moje bývalá manželka začala chovat divně. Když tak zpětně vzpomínám, její chování se změnilo ve chvíli, kdy zjistila, že mám novou partnerku a že už jsme spolu nějakou dobu. Jonáše jsem pořád vídal, ale začaly se vyskytovat překážky. Buď mi bývalá žena volala, že se s Jonášem něco stalo. Nebo v domluvený víkend byl nemocný. S Janou jsme čekali, co z toho bude a vážně nám dělalo starosti, co s Jonášem bude. Bývalá manželka mi často volala, hodně mi psala zprávy. Ve všech byl zmíněný Jonáš, ale jakoby konverzace sklouzávala úplně jinam. Začala na mě tlačit a vyčítat mi, že na Jonáše už nemám čas. Byl jsem dost rozpolcený, fakt zmatený, jestli jsem mu opravdu neukradl čas a pozoronost. Nejhorší, co by se mohlo stát, že o něj přijdu. Začal jsem se bát.

Jana si také začala stěžovat, že když Jonáše máme, tak se všechno točí jen kolem něj. Když ho nemáme, tak se také svět točí jen kolem něj. Bylo to čím dál tím větší napětí a já jsem to chtěl vzdát. Říkal jsem si, že tohle nevydržím. Jsem jako mezi dvěma mlýnskými koly. Jana byla v té době ale skvělá. Chápala složitost té situace a začala se mnou pomalu rozplétat tuhle šlamastiku. Četli jsme zprávy mezi řádky a třídili poctivě všechny informace, které od mé bývalé manželky přicházely. Bylo čím dál tím jasnější, že tady hraje prim žárlivost. Jo, divil jsem se hodně. Vždyť to byla právě bývalá manželka, kdo mě opustil a zahodil do koše. Jak může teď žárlit?! No, může! A brala to samozřejmě přes mou slabinu, přes Jonáše.

Do vztahu s Janou přibyl další člověk a to moje bývalá žena. Byla s námi každý den. Buď psala zprávy nebo volala. Jonáš se začal hodně stranit, přestal skoro úplně mluvit. Vyšlo najevo, že ho máma doma dost podrobně vždycky po našich víkendech zpovídá. U jeho mámy bylo normální, že na Janu nadávala. Postupem času docela fajn harmonie mezi námi a dětmi přestala fungovat. Jonáš se od Jany odtahoval a hodně visel na mě. Jakoby Janu odstrkoval. Janu to samozřejmě strašně mrzelo a nálada mezi námi byla na bodě mrazu. Říkal jsem si, dalo mi tolik práce potkat tak skvělou holku a teď o to všechno přicházím a ani nevím jak.

Musím něco udělat. A začnu hledat jádro problému. Jana mi kdysi řekla, že když si mě vybrala, počítala s Jonášem, ale už si nevybrala do svýho života mou bývalou manželku. Myslela si, že máme mezi sebou vztah vyřešený. Já si to myslel taky. Ale bylo to jinak. Teď zpětně vím, že to ani nešlo předvídat. Bývalá manželka se za pár měsíců se svým partnerem, se kterým mě opustila, rozešla. Tlaky na mě, abych se vrátil byly čím dál tím větší. Já jsem ale nechtěl. Mám jiný život a dokonce lepší než dřív. Hledal jsem správnou pozici. Jsem pořád táta Jonáše a chci s ním být a potřebuji zabránit bývalé ženě v rozehrávání takových intrik. Nechci, aby manipulovala s Jonášem a nechci, aby ovlivňovala můj součastný vztah s Janou.

Začal jsem to řešit. Se všemi jsem začal mluvit a své bývalé ženě kolíkoval hranice. Jasně jsem jí řekl, že s ní už nikdy nebudu. S Jonášem jsem mluvil víc než kdy předtím, vysvětloval jsem mu svůj postoj a taky mu potvrzoval, jak moc je pro mě důležitý. A po roce práce si můžu říct, že jsme z nejhoršího venku. Moje bývalá žena sice pořád tlačí, ale já jsem odolnější, Jonáš také. Jana je na mě pyšná, že jsem to zvládnul udržet a i přes podpásovky bývalé ženy jsem náš vztah uhájil. Jonáš má Janu čím dál tím radši. Vidí v ní jistotu a pochopení, které ve své vlastní mámě nenachází. Já si Jany zase vážím za, to, že Jonášovi dala novou šanci a chápala, jak moc to měl složité kvůli postoji jeho mámy.

Nikdy bych si nepřestavil, že po rozvodu budu nakonec žít v trojúhleníku. Měl jsem minulost za uzavřenou. Ale s žárlivostí se oživila. Jak plyne čas, vidím zlepšení. Nejdůležitější bylo jednat a společně s Janou situaci řešit otevřeně. O problémech a pocitech mluvit, i když byly občas dost nepříjemné. Nakonec je z nás harmonická rodina, udrželi jsme to díky naší motivaci být spolu. Harmonie mezi mnou a Janou a našimi dětmi je pro mě něco jako svatý grál. Chráním jí před vlivy z venku. Víc si věřím v tom, co chci a co pěstuju. A je sakra dobře, že jsem ten tlak a intriky své bývalé ženy hodil na druhou kolej. Řeknu vám ale, že to tehdy nebylo nic lehkýho.