Partner jako balíček

Asi každý z nás v životě hledá svojí "soulmate". Je mi 37, jsem single a díky svému dětství trochu handicapovaná ve vztazích. Můj táta nebyl asi úplně dobrý táta, často mě hodnotil. Byl to takový ten soudce, který mě většinou říkal, že jsem tlustá a že o nic neusiluju nebo se nesnažím dost. V dospívání jsem měla problémy sama se sebou. Řekla bych, že jsem si moc nevěřila a tak nějak jsem vlastně nevěřila ani okolí. Tenhle kód, který jsem si nesla do dospělosti mi rozhodně moc nepomáhal při výběru partnera.

Upřímně jsem toužila po tom najít si svého soulmate. Z kraje dospělosti jsem si dost užívala. Jo, nebyla jsem úplně zakřiknutá holka a ani nijak zdrženlivá. Prostě jsem brala příležitosti, jak přicházely. Bavil mě intimní život a experimentování. Zajímavé na tom ale bylo, že jsem intimitu v té nejdivočejší době nechápala komplexně. Vynechávala jsem z ní totiž vlastní potřeby. Líbila se mi ta souhra a snažila jsem se být nejlepší pro toho druhého. Až teprve s odstupem času jsem zjistila, jak málo jsem k sobě byla vnímavá a laskavá. Moje kamarádka mi vždycky říkala "ty hele, ty se necháváš normálně drancovat". A něco na tom fakt bylo. Vztahy nebyly úspěšné, do života jsem si zvala někdy dost divné lidi.

V mém životě nastalo ale pár zvratů, které mě přiměly ke změně. Když mi bylo 35 let, umřela mi máma. Celkově to období není asi něco, na co ráda vzpomínám. Ale rozhodně to se mnou pohnulo. Začala jsem víc přemýšlet o životě a začala jsem se také víc orientovat na vztahy. Do té doby jsem žila spíš v krátkodobých vztazích, teď už jsem chtěla něco trvalejšího a hlavně něco, co bude mít budoucnost.

Na facebook seznamce jsem se seznámila s Joshem, který pocházel z Austrálie a v Praze se živil jako IT v jedné větší firmě. Z našich prvních setkání jsem byla nadšená. Byl zábavný, hrál na kytaru a zpíval, přemýšlel také o sobě a o svých problémech, na kterých pracoval. To se mi na něm líbilo. Přesně takovýho člověka hledám. Josh už měl dítě - holčičku Mary, která bydlela se svou mámou v Liberci a byly jí 3 roky.

Začali jsme spolu chodit a bylo mi jasné, že do našeho vztahu vlastně přibyla i Mary. Josh a Mary byly jako balíček, nešlo je oddělovat. Nějak jsem si ale nedokázala úplně představit, co to znamená v plném významu. Josh mě řekl hned ze začátku, že s bývalou partnerkou má docela problémy. Soudí se o Mary a je trochu v nevýhodě, protože jeho bývalá partnerka byla Češka a všechno je pro něj díky jazykové bariéře složitejší. Mary mluvila česky a to byla podstatná komplikace. Začali jsme s Joshem jezdit do Liberce za Mary a já jsem mu pomáhala s předkladem. Přišlo mi to vlastně docela v pohodě. Proč bych to neudělala.

Tyhle výlety do Liberce mě docela bavily, Josh a Mary se postupem času docela sehráli a já jsem mívala víc prostoru pro sebe. Dokázali spolu být i někdy sami a celkově jsem měla docela radost, jak se jejich vztah vyvíjel. Cítila jsem se dobře i v tom, že ho podporuji a nejsem žárlivá. Nakonec se Mary se svou mámou přestěhovaly do Prahy. V té době už jsem s Joshem bydlela. Vztah byl docela fajn, někdy jsem se hádali, ale asi nic neobvyklého.

Díky tomu, že Mary byla blízko, často k Joshovi docházela. Její máma taky často využila příležitost Mary u Joshe odložit. No a protože Mary se občas v noci bála, začala s námi spát v posteli. Z výletů do Liberce jednou za dva týdny se staly návštěvy ob den a dost často přes noc, aby Mary máma měla víc prostoru pro sebe. Pomaličku a dost plíživě se mi změnšoval osobní prostor. Nedokázala jsem se vyspat, když byla Mary u nás. Přistihla jsem se, že se mi občas nechce vůbec domů, když je tam Mary. Neměla jsem svůj prostor a klid. Cítila jsem se strašně provinile a Josh tenhle můj pocit živil mantrou "přece jsi věděla, že mám dítě. Co ti jako teď najednou vadí?!".

Vztah s Joshem se hroutil. Intimní život jsme odpískali zhruba v odbobí, kdy se Mary přestěhovala do Prahy. Moje role se zcvrkla do překladatelky a sekretářky Joshe. Pomáhala jsem mu zařizovat úřady a běžnou tuzemskou byrokracii. Pomáhala jsem s Mary, překládala jsem jí, brala jí ven, vyzvedávala a odvážela k mámě, když Josh nemohl. Ten pocit viny, že mi práce a okolnosti kolem Mary přerůstají přes hlavu, sílil. Josh mě odsuzoval "Přece jsi věděla, že jsme balíček. Je to od tebe opravdu sobecké!". A za pár měsíců tu byl rozchod.

Jenže z takového vztahu nejde odejít jen tak. Mary mě chápala jako macechu, byla jsem pro ní důležitá. Josh se s rozchodem nechtěl smířit a bral to přes Mary. "Mary se po tobě hrozně stýská!" říkával. Ten pocit viny ve mně byl ještě hlubší a styděla jsem se, že si hájím svůj prostor. Jakoby to bylo něco sobeckého a zatraceného. V té době pro mě bylo opravdu těžké se v situaci zorientovat. Cítila jsem opravdu silně, že musím pryč. Bylo mi ale strašně líto důsledků. Tíha rozhodnutí byla jenom na mě, protože Josh se k rozchodu nehlásil. Shazoval ho na mě, že to bylo moje hodně špatně rozhodnutí, které zanechalo následky na Mary. Bylo mi fyzicky i psychicky dost mizerně. Nechala jsem se totiž chytit do pasti.

Víte, na vztah jsou vždycky dva lidi. Když je ve vztahu nevlastní dítě, je to o fous komplikovanější. Chceme děti ochraňovat od selhání nebo hádek, chceme pro ně jen to nejlepší. Já jsem svoje vlastní dítě neměla a přišla jsem do vztahu s nevlastním dítětem jako začátečník. Děti mám ráda a věřila jsem, že to zvládnu. Situace byla postupem času nepřehlednější. Co je správně? Jak se správně chovat jako nevlastní? Chci být macecha? Tyhle otázky mě napadaly až těsně před rozchodem. Ne, opravdu nepřichází při seznámení. První zkušenost s partnerem, který má dítě je prostě bez záruk a něco, na co se nedá připravit.

A není to jen o tom, co děláte vy, ale i co dělá váš partner a jak jsou nastavené hranice. Jakou dávku pochopení k sobě vzájemně máte. Není to jen a jen o vás. Josh prošel přípravou, kdy se těšil, až se Mary narodí. Bylo to jeho vědomé rozhodnutí - mít dítě. Já jsem chtěla být s Joshem a Mary jsem brala jako jeho součást. Ale nechtěla jsem být macecha. Chtěla jsem svůj prostor a možnost volby, která se ale ve vztahu s Joshem rozplynula. Josh mi nepomohl a nepřijal můj postoj. V jeho představách měla být nová partnerka automaticky macecha. V mých představám to bylo ale jinak, chtěla jsem vlastní rodinu.

S Mary se ještě stále setkáváme. Občas si ji beru ven, jdeme nakupovat nebo na hřiště. Cítím k ní závazek. Ale s Joshem vztah nevydržel a neměl ani budoucnost. Do dalšího vztahu budu vstupovat už zkušenější a zkusím si vytyčit také hranice hned ze začátku. Vyjasním si očekávání. Hledám navíc vlastnost v partnerovi, kterou bych popsala jako hlubší pochopení toho, co znamená mít dítě a přivést k němu novou partnerku. Hledám respekt k mým pocitům a postojům. Něco, co jsem od svého táty nezažila. Teď už to vím a i přes to všechno jsem ráda, že mě takhle zkušenosti posunula.